Honey Pie - chovatelská stanice britských koček

Bydlíme na vesnici, která není součástí Brna, ale je ve velké blízkosti, takže patříme k oblastem, kde lidé z aut vyhazují nechtěná zvířata.

Tak se stalo, že jednoho dne k nám mimo vesnických koček přišla k domu špinavá a dredovatá peršanka. Vypadala velmi sešle a smutně. Ale byla zvyklá na náruč, chování a mazlení. Nebyla zvyklá žít v přírodě.

Nejprve jsem ji chtěla zahnat, ale nedala se. Krmím hodně koček a někdy je to už nad moje finanční možnosti.

Tak jsme ji začali krmit, náš venkovní kocour jí galantně uvolnil svůj zateplený domeček a přestěhoval se na druhou stranu domu do jiného.

Peršanka byla jako smeták, tak dostala jméno Hraběnka von Smetak. Byla nesmírně vděčná za krmení, nechala se ráda hladit a mazlit a často koukala do domu s touhou bydlet u nás.

Ale mám plný dům koček šlechtěných a chovných a přinést ji do domu by bylo velké riziko pro ostatní. Odčervili jsme ji a naočkovali, ale žila venku.

Jenže pak přišly mrazy a Hraběnka očividně chovaná kdysi v teplém domově, dostala dechové záchvaty a chřadla. To už jsme nevydrželi a vzali ji do zádveří k topení, k botám, kde naše kočky nejsou. Kamarádka mně přišla pomoct ostříhat její špinavě dredy, ale byly až na kůži a bylo riziko, že kůži prostřihneme. Museli jsme odjet k veterináři, kde ji přispali a s asistentkou rozčesávali, holili a snažili se ji dát trošku do pořádku. Nakonec jsme pro ochranu našich koček nechali udělat testy na kočičí choroby. I když dostlala Hraběnka synův pokoj a měla soukromí, setkávala se se mnou a tím zprostředkovaně s ostatními kočkami. Teprve až se ukázalo, že má všechno negativní, dovolil nám veterinář Hraběnku vzít domů.

Stalo se z ní nejvděčnější zvíře na světě. Hlavu dávala sama do dlaně na hlazení, předla a nepřestávala, jen se chtěla mazlit a svou vděčnost dávala velmi najevo.

Tento příběh jsem napsala i známé, která ho zvěčnila na webech s tím, že má kočička u nás azyl, ale hledá nový domov na dožití. Ještě týž den volala paní Karin, která bydlí až u Tábora, že to je kočička pro ni, ať ji nikomu už nenabízím, že si večer přijedou pro ni.

A tak se i stalo. Přijeli k nám moc milí lidé, kteří již zachránili kocourka zasukovaného v krabici od bot v popelnici a další kočičku, drobnou, hubenou. Tak naše Hraběnka dostala společnost milých lidí a ještě 2 kamarády. Spává v posteli s lidmi, je čistotná, na wc chodila hned, byla na něj kdysi zvyklá. Stále je vděčná, mazlivá a přede jako traktůrek, s kočičkou se již seznámila, s kocourkem je to na dobré cestě. A my máme velkou radost. Z toho, že ještě jsou lidé s velkým srdcem, kteří neváhají jet přes půl republiky, aby dali spokojený život bezbrannému tvoru. V dnešním konzumním světě je to kus naděje.

Moc děkuji za pomoc manželovi, kamarádce Hance, paní Sýkorové a paní Karin. Tito všichni pomohli šťastnému vyřešení situace a dovolili Hraběnce dožít v milující rodině.